Když s někým mluvíte o úvěru a probíráte, co je dobrý/špatný, obvykle se někdo ozve, že nejlepší je úvěr si nepořizovat. V podstatě je to pravda, ale kdyby nebylo správných a mizerných úvěrů, neměl bych vlastně o čem psát.
DOBRÝ ÚVĚR
Samozřejmě se nedá zcela zobecňovat, ale dobrý úvěr je většinou takový, za který si koupíme nějaké aktivum (majetek hmotný/nehmotný). A zároveň nám tento majetek vydrží významně déle, než je reálná splatnost úvěru.
Příklad:
- Půjčíte si 1 000 000 na pořízení vlastní nemovitosti. Ano, na jedné straně máte dluh 1 000 000, ale současně jste majitelem nemovitosti v hodnotě minimálně 1 000 000.
- Půjčíte si na studia 100 000. Jistě, dlužíte 100 000, ale také získáte vzdělání, díky němuž se budete mít v budoucnu lépe.
ŠPATNÝ ÚVĚR
Špatným úvěrem je vše ostatní. Jinými slovy – vypůjčené peníze na chvíli uspokojí vaše potřeby, ale nic víc. Dluh zůstane a nic z toho.
Nejčastěji se jedná o různé krátkodobé úvěrové nástroje (kontokorent, kreditní karta, spotřebitelské úvěry), za které si pořídíte zboží a služby krátkodobé spotřeby (telefon, auto, dovolená, vánoční dárky apod.). Určitě závisí na úhlu pohledu, ale ideálem je, abyste si na podobné spotřební záležitosti našetřili a koupili je za vlastní úspory, nikoli na dluh.