Hypotéka je často jedinou možností jak si pořídit vlastní bydlení. Její celkové náklady by však neměly být jediným parametrem při rozhodování. Rady jak počítat a jak hypotéku správně nastavit přiblížíme na konkrétním příkladu.
Mladá rodina Růžičkových z Prahy si chce pořídit vlastní bydlení. Polovinu kupní ceny bytu má našetřenou, druhou polovinu ve výši 2 500 000 korun chce zaplatit hypotečním úvěrem. Celkový měsíční příjem domácnosti činí 41 500 korun, přičemž Petr Růžička pracuje na hlavní pracovní poměr za mzdu 30 000 korun čistého, Lucie Růžičková pobírá rodičovský příspěvek ve výši 11 500 korun. Záměrem rodiny je úvěr co nejdříve doplatit, protože chtějí za každou cenu co nejméně zaplatit na úrocích a úvěru se zbavit. Uvažují tedy o 15leté splatnosti.
„Problém je v tom, že při sazbě 2,19 % a splatnosti 15ti let vychází měsíční splátka na 16 308 korun, což je vzhledem k příjmu rodiny s dítětem až příliš. Při splatnosti 30 let měsíční splátka vychází na 9 480 korun, což už je v případě této rodiny reálnější,“ vypočítává finanční poradce Partners Vladimír Weiss a dodává: „Samozřejmě rodina za delší hypotéku zaplatí více, ale je třeba řešit nejen nákladovost, ale i bezpečnost úvěru.“
Podle Weisse by celkové výdaje na bydlení, tedy splátky hypotéky, fond rozvoje oprav a poplatky za energie a ostatní služby měly být vždy do 30 % celkového příjmu domácnosti, u rodiny Růžičkových by tak splátka neměla být vyšší než 12 450 korun. „Pokud by rodina zvolila splatnost na 15 let, tak jen splátka úvěru bude představovat téměř polovinu příjmu domácnosti, a to už se jeví jako relativně rizikový podnik,“ varuje poradce.
Držte se základního pravidla
Pokud tedy uvažujete o hypotéce, dobře počítejte. Každý hypoteční úvěr je tak bezpečný, jak jste schopni ho splácet. Splátky hypotéky by vás neměly omezovat a hlavně byste měli byste být schopni tvořit i finanční rezervy – železnou, střednědobou a dlouhodobou strategickou rezervu. Základním pravidlem by mělo být to, že výdaje za bydlení by neměly přesáhnout 30 % příjmů domácnosti.
A kdy si úvěr raději vůbec nepořizovat? „Doporučená hranice 30 % může být prvním vodítkem. Dále by lidé neměli přemýšlet o hypotéce, pokud mají hraniční příjmy, jsou na splátky sami nebo pokud mají nejistý budoucí příjem. Pokud si totiž zvolíme měsíční splátku takzvaně na krev, zaděláváme si na problém,“ shrnuje Weiss.
Mimořádné splátky, prodloužení splatnosti nebo refixace
Pokud už hypotéku splácíte a jste schopni tvořit finanční rezervy, můžete je použít na úhradu mimořádných splátek. Zákon o spotřebitelském úvěru umožňuje provádět mimořádné splátky úvěru zdarma hned v několika případech. Je to například v takzvaném výročí fixace hypotéky, dále umožňuje uhradit až 25 % z původní výše úvěru při každém výročí data podpisu úvěrové smlouvy anebo při mimořádných životních událostech, jako je například dlouhodobá nemoc. „Možnost provést zdarma jednou ročně mimořádnou splátku ve výši až 25 % z načerpaného úvěru dává klientům do rukou pořádnou porci flexibility. Jednak se klient nemusí omezovat délkou fixace a jednak může úvěr rychleji umořovat, pokud mu to jeho situace dovolí,“ vysvětluje Vladimír Weiss.
Samostatnou kapitolou, jak snížit náklady na hypotéku, může být i její správná refixace, tedy její přenastavení k datu výročí fixace. Podle expertů se pořád nacházíme v prostředí rekordně nízkých sazeb a je výhodné si tyto sazby zafixovat na co nejdelší dobu.A pokud naopak měsíční splátky nezvládáte, i pro tyto případy je řešení. „Někteří klienti v průběhu splácení úvěru požádají o prodloužení splatnosti úvěru. Důvodem bývá ztráta zaměstnání, zdravotní problémy, rozvody, narození potomka nebo neúnosná finanční situace rodiny,“ říká mluvčí Hypoteční banky Andrea Vokálová. Měsíčně jde o desítky případů. Podle Vokálové si ovšem většina klientů sjednává úvěry s maximální možnou dobou splatnosti, kterou jim banka dovolí.
Hypotéka není pro každého
V rámci schvalování hypotečního úvěru banka posuzuje bonitu klientů minimálně ze dvou pohledů, konkrétně z pohledu dostatečnosti disponibilního příjmu a z pohledu relativního splátkového zatížení. Při posuzování relativního splátkového zatížení se banka soustředí místo poměru splátky schvalovaného hypotečního úvěru k celkovým příjmům žadatelů na poměr celkového splátkového zatížení, tj. všechny splátky žadatelů včetně kreditních karet a kontokorentů k celkovým příjmům žadatelů. Tento poměr se liší v závislosti na schvalovaném produktu, respektive na schvalovaném LTV. Pro úvěry s vyšší mírou rizika je bankou akceptovaná 30% hranice, u úvěrů s nižší mírou rizika je hranice akceptovatelnosti výše.
Zdroj: iDNES.cz