Na začátku příštího roku se opět výrazně zvýší důchody. Napravuje vláda hříchy svých předchůdců, nebo jen nesystémově rozhazuje? A bude nás brzy pálit nefunkční mezigenerační zásluhovost?
Parlament nedávno definitivně schválil růst důchodů. Průměrný starobní důchod tak od začátku příštího roku poroste podruhé v řadě o 900 korun. Ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová ani ministryně financí Alena Schillerová nezapomněly pochválit své partaje za to, že prosadily větší zvyšování, než stanovovala zákonná valorizace, která počítala jen se 750 korunami. Vládní návrh tentokrát podpořily i opoziční strany.
Ekonomové ale upozorňují, že by se politici měli se stejným zápalem zaměřit i na dlouhodobé koncepční úpravy penzijního systému. Ostatně o nutnosti zásadnější důchodové reformy se v Česku diskutuje už řadu let. Poslední pokus vlády premiéra Petra Nečase skončil nezdarem a nejviditelnější opatření – druhý pilíř důchodového systému a pravidelné zvyšování věku odchodu do důchodu – byla během pár roků po zavedení zase zrušena.
Reformátoři penzí by se měli zaměřit především na to, že náhradovým poměr mezi průměrnými příjmy a průměrnými důchody povážlivě klesá. A že se to jen tak nezlepší, naznačuje i neutěšený demografický vývoj, podle kterého se v následujících desetiletích celkem razantně sníží počet pracujících ve srovnání s počtem důchodců.
Co si o tom myslí respondenti naší pravidelné páteční ankety? Je aktuální zvyšování starobních důchodů jen populistické rozhazování na úkor budoucnosti, nebo vláda napravuje selhání svých předchůdců? Co by se mělo konkrétně změnit, aby důchod neznamenal pro tolik lidí pád na hranici chudoby? A jak moc bude v budoucnu při řešení podobných otázek rezonovat „mezigenerační zásluhovost“, tedy to, kolik jednotlivé generace přispívají/přispěly do průběžného důchodového pilíře a kolik z něj reálně vyčerpají?
Vladimír Weiss
finanční poradce Partners
Mzdy v posledních letech rostou a pokud se má dodržet náhradový poměr okolo 50 procent, měly by se zvedat i starobní důchody. Otázkou je, zda růst není příliš vysoký. V posledních letech zažíváme slušný hospodářský růst, a tím pádem není problém starobní důchody navyšovat. Ale z čeho se důchody budou hradit, až dojde k hospodářskému zpomalení či recesi? Mandatorní výdaje je nutné navyšovat obezřetně a v kontextu výhledu hospodářského vývoje pro další roky. Vzhledem k výše uvedenému se přikláním spíše k tomu, že se jedná o politický, populistický krok.
A co by se mělo změnit? Pozoruji dvě roviny. Jednak je zapotřebí rozumná důchodová reforma, na které bude panovat shoda napříč politickým spektrem. Návrhů je několik. Vývoj demografické křivky je neúprosný a první pilíř na něj nedokáže adekvátně reagovat. Druhou rovinou je, že o riziku „dožití se stáří“ víme všichni a je na každém z nás, co s tím budeme dělat. Rozhodně nedoporučuji se spoléhat na stát, že se zejména o dnešní mladé generace postará. Naopak doporučuji vzít osud do vlastních rukou a v průběhu produktivního života pravidelně, systematicky odkládat volné prostředky a budovat majetek, ze kterého lze v důchodu čerpat rentu.
Více názorů na: peníze.cz