Cesty do Británie už nejsou od nového roku pro Evropany tak pohodlné jako bývaly a ani tak laciné. Občanský průkaz je třeba doplnit cestovním pasem, nutností na cesty je komerční pojištění a zdražily se i služby telefonních operátorů. U delšího pobytu si cestovatel připlatí i za vízum.
Odchod Velké Británie z Evropské unie změnil pravidla příjezdů evropských občanů do země i pravidla pro pobyt v ní. Změny se od nového roku dotýkají také delších studijních a pracovních pobytů v Británii.
Cesty do Británie s plánovanou dobou pobytu nanejvýš šest měsíců jsou bezvízové. Do 30. září letošního roku dokonce stačí jako cestovní doklad občanský průkaz, i přesto Ministerstvo zahraničních věcí ČR doporučuje do země cestovat s cestovním pasem už od nového roku.
„Občané EU ani nadále nebudou potřebovat vízum ke vstupu do Spojeného království za účelem krátkodobé návštěvy. Délka pobytu v takovém případě může dosáhnout maximálně 6 měsíců. Tyto cesty zahrnují například dovolenou, návštěvy příbuzných, krátké studijní kurzy, některé výdělečné aktivity jako třeba účast na kulturních akcích,“ vysvětluje úřad s tím, že není možné v rámci turismu v Británii pracovat nebo žádat o sociální dávky.
Vízové povinnosti jsou zbaveni i krátkodobí studenti, pokud doba jejich studia v Británii nepřekročí šest měsíců. V této souvislosti pak ministerstvo upozorňuje na to, že student nečerpá žádné příspěvky z britských veřejných financí. Například na stravu, ubytování, dopravu či studium samotné.
Vízum pro delší pobyt není zadarmo
Jakýkoli pobyt na území Velké Británie delší šesti měsíců už je od nového roku podmíněný udělením víza. Zájemci o něj mohou žádat online formou, odkazy k jeho vyřízení najdou na stránkách Britského velvyslanectví v Praze.
Vízová povinnost platí i pro studijní pobyty, které trvají déle než půl roku. Žadatele o studentské vízum britští pracovníci posuzují nově podle takzvaného imigračního systému, v němž dostávají body za své dovednosti a dosaženou kvalifikaci. Ke schválení studijního víza musí žadatel starší 16 let získat alespoň 70 bodů. Konkrétně je dostává například za doložení svého finančního zajištění, za znalost angličtiny nebo i dosažené vzdělání. Studenty, kteří se chystají na zkušenou do Británie, nepotěší ani to, že i za studentské vízum musí tamním úřadům zaplatit.
„Studentské vízum do Británie vyjde na necelých 350 liber, tedy na zhruba 10 tisíc českých korun. Žádat o něj mohou studenti půl roku před odjezdem,“ říká finanční poradce skupiny Partners Vladimír Weiss.
K poplatku za vízum se váže ještě imigrační zdravotní příplatek, takzvaný Immigration Healthcare Surcharge, díky kterému bude mít student přístup k britskému veřejnému zdravotnictví.
Imigrační bodový systém se od nového roku používá i pro pracovní víza do Británie. Jejich cena začíná na zhruba 600 librách v závislosti na dosažené kvalifikaci a době, na kterou se povolení žádá. Například kvalifikovaný pracovník s žádostí o pracovní vízum na dobu tří let za něj zaplatí 610 britských liber, tedy zhruba 17 tisíc českých korun. Stejně jako u studentského víza si musí i žadatel o pracovní pobyt zaplatit ještě zdravotní příplatek.
„Po schválení pracovního nebo studentského víza vlepí pracovník vízového centra do cestovního pasu žadatele vízový štítek a po příjezdu do Británie pak dostane ještě biometrickou pobytovou kartu,“ vysvětluje finanční poradce Weiss.
Zdravotní pojištění na krátké cesty do Británie
Pravidla pro zdravotní pojištění a poskytování zdravotní péče se pro české občany při krátkodobém pobytu v Británii od nového roku příliš nemění. Dokonce téměř kopírují evropská nařízení platná před brexitem. Čeští pojištěnci se i nadále v Británii prokazují Evropským průkazem zdravotního pojištění (EHIC). A i nadále platí doporučení uzavřít před jakoukoliv cestou do zahraničí, tedy i do Velké Británie, komerční cestovní pojištění.
„I na první pohled jednoduché zdravotní ošetření v zahraničí může vyjít českého občana na tisíce korun, operativní výkony se šplhají do sta tisíců. Přičemž domácí zdravotní pojišťovna refunduje často pouze část výdajů, anebo vůbec žádné,“ upozorňuje Vladimír Weiss.
Dodává, že v praxi řeší čeští turisté často situace, kdy se nechají v zahraničí nevědomky ošetřit v soukromém zařízení bez smluvní návaznosti na tamní veřejný systém. To znamená, že i pacienti dané země za poskytnutí zdravotní péče v takovém zařízení zaplatí z vlastních prostředků. Stejné pravidlo platí i pro zahraničního pacienta.
V takovém případě náklady za zdravotní péči zahraniční zdravotní pojišťovna nehradí, a tedy ani nepřeúčtovává kmenové zdravotní pojišťovně klienta. Ten musí vše uhradit přímo na místě. A takových zařízení není v Británii zrovna pomálu. Pro krytí těchto nákladů pak slouží jedině komerční cestovní pojištění.
Zdroj: iDNES.cz