Investiční odborníci se shodují, že nejčastější chybou tuzemských investorů je, když prodávají své nakoupené podílové fondy v okamžiku, kdy na trzích dochází k výprodejům, tedy poklesu cen aktiv. Už jen tím realizují ztrátu. Další chybu pak dělají, když přitom rovnou zruší i komisionářskou smlouvu s investiční společností.
Výhoda investic do podílových fondů je, že investor z nich může kdykoli vybrat své peníze. A to většinou bez poplatku. Na peníze přitom nemusí čekat dlouho. Investiční společnost mu je většinou vyplatí do pěti pracovních dnů. Někdy i dříve. Jiné plus je, že za vybrání peněz investorovi nehrozí žádný postih, nepočítáme-li 15% daň z výnosu. Ovšem i té se lze vyhnout, pokud investor do fondů investoval déle než tři roky, případně z fondů nechce vybrat v jednom kalendářním roce více než sto tisíc korun.
Promyšlený krok
Na druhou stranu i výběr peněz z podílového fondu by měl být uvážený krok, protože někdy se výhoda může velice rychle proměnit v nevýhodu.
„Setkáváme se s tím denně. Lidé se jako by zodpovědně rozhodnou pro investování do podílových fondů, ale v momentě, kdy dojde na finančních trzích k významnějším výkyvům, dostanou strach a svou investici v panice odprodají, aby takzvaně zachránili alespoň to, co jim na účtu zbývá,“ vysvětluje finanční poradce skupiny Partners Vladimír Weiss.
Každý odprodej investic v podílových fondech ve chvíli, kdy jsou ceny aktiv na finančních trzích na svých minimech, s sebou nemůže přinést nic jiného než ztrátu. Když ceny aktiv na finančních trzích klesají, je užitečné do podílových fondů investovat dál a třeba i více peněz, protože jedině tak lze koupit aktiva levně. A pak už zase počkat, samozřejmě za podmínky správné volby investičního aktiva, až půjdou ceny zase nahoru.
„To, že lidé stále ještě ne zcela chápou, že finanční trhy kolísají a jsou proměnlivé jako počasí, je první chybou tuzemských investorů. Další chybou pak je, když ve chvíli, kdy vybírají peníze z podílových fondů, protože potřebují peníze, rovnou zruší smlouvu s investiční společností, “ pokračuje Vladimír Weiss s dovětkem, že lidé v Česku se investování stále učí.
Proč nerušit smlouvu
Proč je chybou při výběru peněz z podílových fondů automaticky rušit i smlouvu s investiční společností? Důvod je prostý. V okamžiku vypovězení smlouvy se investoři sami a dobrovolně připraví o peníze, které za uzavření smlouvy investiční společností již zaplatili. Svým rozhodnutím de facto vyhodí z okna ne nevýznamné vstupní poplatky, které si investiční společnost z jejich účtu stáhla jako první.
A nejen to. Svým rozhodnutím se zároveň připraví i o možnost obnovit investice do fondu, aniž by přitom nemuseli ty stejné vstupní poplatky, což už jednou zaplatili, uhradit znovu. Jakkoli to zní triviálně, podle odborníků v praxi ruší smlouvu s investiční společností přitom většina investorů, kteří se rozhodnou pro dřívější výběr peněz z podílových fondů, než původně předpokládali.
„Dovedu docela dobře pochopit, že lidé náhle potřebují peníze, a tak sáhnou do svých investic v podílových fondech. Nebo mají strach, že hodnota jejich investice ještě klesne. To, že z fondů ale peníze vyberou, ještě neznamená, že musejí také hned zrušit smlouvu s investiční společností. Mnohem výhodnější je smlouvu ponechat aktivní pro případ, že by se chtěli k investování vrátit. I smlouva s investiční společností má svou hodnotu. A to minimálně v již uhrazených vstupních poplatcích při vstupu do podílových fondů,“ vysvětluje Vladimír Weiss.
To by si podle jeho slov měli uvědomit zejména ti, kteří podílové fondy používají jako „spořicí“ nástroj. To znamená, že do něj pravidelně, nebo podle uvážení posílají peníze. Třeba i proto, že je nechtějí „skladovat“ na bankovních účtech. Což se dnes vzhledem k rostoucí inflaci a nízkým úrokům u bank vyplatí jen málokdy.
Nebát se a investovat
To, že při výběru peněz z podílových fondů třeba i na samotnou nulu, není nutné hned rušit smlouvu s investiční společností, potvrzuje i předseda představenstva a generální ředitel Raiffeisen investiční společnosti Jaromír Sladkovský.
„Obecně není vůbec žádný problém, aby si investor vybral peníze z podílového fondu a nechal si otevřenou smlouvu s tím, že až bude mít potřebu, začne do fondu znovu investovat. Stejně tak může, když se mu to právě nehodí, přestat do fondu peníze posílat. Také se nic nestane, smlouva je platná dále, a investor může pokračovat,“ vysvětluje.
Problém podle něj není ani v tom, aby investor ke své investici do podílových fondů přistoupil aktivněji, než běžně bývá zvykem. Za předpokladu, že se mu to vyplatí, například nakoupit některý z nabízených podílových fondů, za čas ho prodat, tedy vybrat peníze A za čas nebo hned nakoupit jiný či stejný fond u investiční společnosti, s níž má uzavřenou smlouvu.
„Jediné, co bude muset investor udělat, bude znovu vyplnit investiční dotazník, ale ten je třeba tak jako tak při otevřené smlouvě jednou do roka aktualizovat, takže ani v tom není problém,“ vysvětluje Sladkovský.
Zároveň ovšem varuje před rizikem, aby lidé používali podílové fondy obdobně jako spořicí účty. Klíčový vždy zůstává investiční horizont, protože ten určuje charakter celé investice i čas a způsob jejího výběru. To potvrzuje i Vladimír Weiss. I podle něj je investování mnohem více o běhu na dlouhou trať, než o častých výběrech či přesunech zainvestovaných peněz z fondu do fondu.
„Na druhou stranu bych se ale nebál investovat peníze do fondů i na kratší dobu, než je u nás běžné. A mít takto zainvestované peníze i jako určitou rezervu pro případ náhlých vydání. Za určitých okolností to může být výhodnější způsob spoření, než peníze posílat na spořicí účet, kde z nich zhodnocení sebere inflace a případné bankovní poplatky. Čímž ale rozhodně nechci říci, že spořicí účty zase nemají své místo v portfoliu investora,“ uzavírá Weiss.
Zdroj: iDNES.cz